Radostná fuška

Skvělou tečku za další, už devátou sezónou seriálu ČUS Stopa pro život, napsal legendární zimní běžecký podnik Krkonošská 70 LAWI. Nic na tom nezměnil ani fakt, že v sobotu 16. března nepanovalo ve Špindlerově Mlýně ani na trasách legendárního běžeckého závodu azuro , spíše by se dalo počasí charakterizovat jako padesát odstínů šedi, ale všichni byli rádi, že se proklamovaný déšť v době závodu nedostavil.  Téměř osm stovek závodníků se pěkně zapotilo a užilo si jízdu naplno.

Někdo potřebuje o víkendu vypnout, někam do tepla se zašít, jiný má potřebu nadýchnout se a vysportovat nahromaděný pracovní týden. Zatímco si první skupina užívala sobotu a neděli pohodlně v duchu oslav zeleného svátku svatého Patrika, do té druhé party patřil nemalý zástup příznivců běžek a jednoho z nejstarších závodů v běhu na lyžích v Evropě.  Touha překonávat překážky a zažít pocit vítězství je stará jako lidstvo samo. Právě pro ten pocit: Dal jsem to! přijeli do Ski areálu Svatý Petr majitelé úzkých prkýnek už po čtyřiašedesáté. Fantastický dojem byl umocněn všudypřítomnou optimistickou náladou v hlídkách, které jsou tím nejspecifičtějším rysem slavného závodu. Do cíle i letos musel dorazit celý pětičlenný tým a teprve čas posledního byl časem výsledným. To znamená, že na trati musí všichni táhnout za jeden provaz, navíc je to běh na dlouhou trať. Nejprestižnější trasa měří 70 km, a tak se členové hlídek pohybují doslova v jiné galaxii. Pocit sounáležitosti a parťáctví si přijeli užít kromě zkušených dalekotraťařů i hlídky na 50 km a 25 km, včetně žen, zapojit se mohli opět i individuální závodníci a závodnice, kterých od zavedení samostatných kategorií pro muže a ženy rok od roku přibývá. Překrásná panoramata z vrcholových partií Krkonoš byla odměnou za vynaloženou námahu úplně všem.

Do obřího zatepleného stanu, který organizátoři zdědili po Světovém poháru sjezdařek z předchozího víkendu, se od 6:30 postupně nahrnuli nedočkaví účastníci a kolem sedmé už jej do posledního místečka obsadili. Převlékárny a úschovna Depa Cardion i mazárny jely na plné obrátky, zahřála se i pohotová obsluha na prezenci. Před osmou převzal mikrofon od staronového moderátora Stopy, Tomáše Hauptvogela, starosta Trutnova Mgr. Ivan Adamec. Zavzpomínal na uplynulé ročníky a přesně v 8:00 vyslal na trať první tři hlídky nejdelší trasy. A pak už vše běželo, jako v předchozích letech. Každou půlminutu startovaly další skupiny závodníků, pak vyjely hlídky na 50 a 25 km, které vzápětí pronásledovali jednotlivci na 50 a 25 km.

Po úvodním neodmyslitelném přes deset kilometrů trvajícím náročném stoupání až na Hromovku následovala pasáž po hřebenech, kde naštěstí závodníkům foukal silný vítr do zad. Trasa měla své záchytné body na skvěle vybavených občerstvovačkách, kde si lyžaři s chutí dopřáli tatranky, buchty, několik druhů koláčů, banány, pomeranče a také profesionální výživu od Nutrendu – tyčinky, gely a magnesium, tekutiny doplnili ve formě čaje a iontového nápoje.

Trať byla perfektně upravená, pořadatelé odvedli skvělou práci. Den před závodem v místě nasněžilo dvacet čísel sněhu, ale místní z TJ Loko Trutnov stihli v noci trasy bezchybně upravit.  Ti, kteří startovali po deváté hodině, měli trať kvůli stoupající teplotě vzduchu na mnoha úsecích měkčí, ale stále ideální, jinak byl sníh krásně utlačený, zmrzlý, takže kilometry rychle utíkaly. Před dojezdem do cíle na všechny čekala známá sjezdovka, ta samá, po níž se museli na začátku vyškrábat nahoru. A pro mnohé byla cesta dolů daleko větší výzvou, než ta nahoru. Měkký sníh znesnadňoval sjezd, postupně se vytvářela větší a větší sněhová koryta, jimiž nebylo vůbec jednoduché sjet. Někteří zvolili sjezd tzv. šusem, jiní plužili, kam to šlo, nebo zvolili variantu jízdy po zadku. Strach a pud sebezáchovy u mnoha závodníků nabádal k plužení a regulaci rychlosti jízdy, jiné bylo slyšet, jak na jezdce před sebou volají: „Jeeeeeeeeď!!“ Oni se snažili, ale zkrátka nechtěli nebo nemohli jet tak rychle, proto nezbývalo nic jiného, než je objet a doufat, že v hlubším sněhu neupadnou. Přihlížející, ale také většina aktérů měli o zábavu postaráno J.

Vítězem nejprestižnějšího titulu Krkonošské 70 LAWI 2019 se popáté v řadě stal místní tým KASPER SWIX ve složení: Jan Fišnar, Petr Holub, Ladislav Rygl, Matěj Kubina a Tomáš Veber v čase 3:48:10.5. Letos to ale neměli vůbec lehké, až do poslední občerstvovací stanice totiž přesvědčivě vedl tým ROSSIGNOL RACING, který pro letošní ročník přeskupil složení hlídky a chtěl za každou cenu vyhrát. Zabránila mu v tom nakonec indispozice jednoho z členů, kterého kamarádi velkou část trasy táhli na gumě. Třetí místo obsadil překvapivě tým VSK MFF UK.  Královnami nejdelší trasy vypsané pro ženské hlídky se staly Anna-Marie Hejná, Tereza Hnátková, Tereza Tužilová, Kateřina Moravcová, Lada Lanková z nově složeného týmu ŽÁBY A TYGŘICE. Hlídka zvítězila zcela přesvědčivě před druhým SPORTICUSEM, který dorazil do cíle 8 minut za vítěznou formací. Bronz letos brala děvčata z POZITIVNÍ NEJISTOTY. Nejrychlejším závodníkem individuální 50 km trasy se stal Pavel Šimek (OLFIN – CAR SKI), mezi ženami měla z prvního místa radost německá závodnice Anne Heinemann (SV ROBOTRON DRESDEN).

Po závodě se opět všichni sjeli do příjemného zatepleného stanu, aby si u plných talířů sdělili dojmy z trati a zatleskali vítězům jednotlivých kategorií. Po vyhlášení K70 sklidili zasloužené ovace a převzali ceny a skleněné plakety i nejúspěšnější borci a borkyně celoroční soutěže seriálu ČUS Stopa pro život – Ski Prestige Trophy 2019.

Michal Kučera z organizačního týmu Stopy pro život po závodě zhodnotil celý 9. ročník seriálu: „Letošní ročník Stopy považujeme za velmi úspěšný. Počasí nám přálo, po celou sezónu bylo dostatek sněhu a díky tomu se podařilo všechny trasy závodu zrealizovat v plánované podobě.  Také tady na Krkonošské 70, i přes posun termínu blíže jaru, všechno nakonec klaplo na jedničku, dokonce máme vyšší účast než loni.  Je fajn vidět spokojené lidi, když odjíždí z našich závodů domů. Jsem moc rád, že se podařil zrealizovat v Novém Městě po mnoha letech regulérní lauf. Ve Vítkovicích na Jilemnické 50 nás sice zase trochu trápila mlha, ale trasa byla dobře přichystaná a všichni, včetně dětí si ji užili. Na Božím Daru můžeme spoléhat na zkušené pořadatele a běžkařskou tradici, dobře připravené tratě, zázemí přímo na náměstí, počasí bylo tak slunečné, že jsme chodili v tričku a dokonce jsme se opálili. 1500 účastníků na Šumavě a spolupráce s místním pořadatelem na špičkové úrovni mluví za vše. Zdejší trasy v Národním parku Šumava jsou jedinečné a jsme moc rádi, že je můžeme závodníkům nabídnout. A tady v Krkonoších jedeme zase po hřebenech hor, několika skiareály, navíc je zde unikátní formát pětičlenných hlídek. Jde tady o to zvládnout trasu společně, s kamarády, bez ohledu na čas. Ve světě nemá tenhle závod obdoby. Na závěr sezóny bych chtěl poděkovat všem místním pořadatelům za skvělou práci a taky závodníkům, že za námi do stopy přijeli.“

Značení, občerstvovaly, časomíra i velký zateplený stan v cíli jsou už dávno uklizeny, ale vzpomínky na letošní ročník Stopy hned tak nevymizí….

Text: Zorka Čermáková
Foto: Miloš Lubas

2019-03-17T16:07:52+00:00