Jilemnická 50 kořistí Žižkovského tygra

Dvanáctý ročník Jilemnické 50 ZP MV ČR nabídl na Roudnici parádní víkendový zážitek na lyžích. Nejtřpytivější zlatý kov z hlavní trasy 44 km klasicky si odvezli zkušení borci Martin Saidl (Žižkovský tygři) a Tereza Hnátková (Sporticus team). Mezi stovkami účastníků se svým výkonem blýskli domácí mladí lyžaři z ČK SKI Jilemnice i legenda českého běžeckého lyžování a rodačka z Vrchlabí, Blanka Paulů.

Sněží, sněží, mráz kolem běží,
zima je kočičce, hřbet se jí ježí.
Fouká, fouká, bílá je louka,
zima je pejskovi, ke kamnům kouká.

Text známé české lidové písničky dokonale sedí na atmosféru druhého podniku seriálu ČUS Stopa pro život – Jilemnickou 50 ZPMV ČR, která se uskutečnila o víkendu 26. – 27. ledna v krkonošské Roudnici. Ovšem na rozdíl od zvířátek z oblíbeného dětského popěvku se příznivci běžeckého lyžování nehřáli doma u kamen, ale přijeli, aby se postavili na start tradičního zimního klání a poprali se s těžkými klimatickými podmínkami o medaile a diplomy, a především si odvezli domů dobrý pocit a nezapomenutelný zážitek. Škoda, že výhledy, které pořadatelé na fotografiích celý předchozí týden nabízeli na sociálních sítích, nikdo z účastníků neviděl. Slunce se vyčerpalo a po oba víkendové dny vytrvale sněžilo, v neděli se přidal vítr a mlha.  Do některého ze závodů na 44, 22, 10, 4, 3, 2 a 1 kilometr se přesto přihlásilo okolo 700 mužů, žen a dětí.

Pořadatelé z ČK SKI Jilemnice a organizátoři série několik dnů předem oznámili přestěhování místa konání z jilemnické Hraběnky o pár set metrů výš do hor, aby měli naprostou jistotu, že na závod bude sněhová peřina dostatečně vysoká a budou moci závodníkům všech vypsaných tras nabídnout tu nejkvalitnější stopu. Pro účastníky z Jilemnice se také podařilo vypravit speciální autobusovou linku tam a zpět z/na autobusové nádraží ve městě, pro všechny ostatní, kteří přijeli do Krkonoš vozem, byly vyhrazeny k zaparkování krajnice silnic, které několik dní před víkendem vyhrabala těžká technika ze závějí. Po loňské premiéře místního 25 kilometrového okruhu to byla i napodruhé správná volba. Slunečný a mrazivý pracovní týden sice vystřídala kulisa pod mrakem, ale zase bylo trochu tepleji a na rozdíl od předchozího ročníku alespoň v sobotu neobtěžovala běžce nepříjemně mokrá a vlezlá mlha. Tu si běžci naplno užili ve vyšších partiích nedělní královské trasy.

O pěkné účasti a výkonech na jedničku můžeme hovořit v případě stovky nejmenších lyžařů, kteří vyrazili na své okruhy od jednoho do čtyř kilometrů v sobotu dopoledne. Děti předvedly, že se nebojí závodit s ostatními kamarády, chumelenice ne-chumelenice, jízdu prožívaly a rozbalily to po pláni na plný pecky. Nabito bylo zejména na nejkratší trase, kam se přihlásilo 56 děvčat a kluků a absolutní prvenství si vyjela desetiletá Nikola Plecháčová z domácího oddílu ČKS Ski Jilemnice, když předhonila i všechny mladé muže 🙂

Po dětech se do sobotního programu zapojili dospělí a junioři na trasách 22 km a 10 km volně. Kvůli vytrvalému sněžení pořadatelé ještě těsně před startujícím čelem závodu projížděli stopu skútry a kontrolovali kvalitu trasy i správné značení. Do rána totiž napadlo několik centimetrů sněhu a také během závodu poměrně vydatně sněžilo, takže podmínky patřily k těm těžším. Sníh byl ale naštěstí dobře připravený. Absolutními vítězi sobotní hlavní trasy na 25 km se stali nadějní junioři z pořádajícího klubu ČKS SKI Jilemnice, Adam Matouš v čase 1:05:45.6. a teprve sedmnáctiletá Marie Rysulová (1:16:46.2). Průběh závodu se odvíjel jednoznačně podle plánu vítěze. Ten zvolil taktiku pokusit se vzít za to hned od začátku, a i když s ním zpočátku držel tempo Jan Čech, podařilo se mu setřást ho a všem odjet. Náskok před následující asi pětičlennou skupinkou si Adam udržel až do cíle a nestačil na něj ani vítěz úvodního závodu Stopy na Vysočině, Lukáš Kubričan (Rossignol racing), který bral bronz za stříbrným Honzou Čechem.  Pořadí na prvním a druhém místě si potom v neděli na klasické pětadvacítce mladíci prohodili, takže to bylo fifty fifty. Na 25 km odstartovala spolu s dalšími dvěma sty závodníky i bývalá vynikající česká reprezentantka, účastnice OH, MS a ME, Blanka Paulů (Maratonstav Úpice). V cíli se radovala z celkově 10. pozice mezi všemi ženami a prvenství v kategorii Ženy 50+.

Nedělní závody klasickou technikou se bohužel odehrály v kulisách mlhy, kterou navíc doprovázel dopolední mokrý sníh, odpolední chumelenice a silný vítr. Psa z písničky by už nikdo nevyhnal, ale závodníci, jako by nic, řešili jediné dilema: co namazat. Mazací servis SPŽ a Rossignol jely „na plný pecky“, našli se i borci, kteří jeli soupaž nebo použili běžkařskou novinku – mohérové pásy na lyžích, většina mazala klistr. Každý věřil, že to jeho ošetření lyží je to nejlepší.  Z „prádelny“ si nakonec po obkroužení dvou totožných okruhů přivezl do cíle absolutní vítězství Martin Sajdl (Žižkovský tygři), kterému se podařilo všem pronásledovatelům ujet. Stříbro bral Lukáš Kubričan (Rossignol racing) a třetí projel cílovou bránou Tomáš Veber (Kasper – Swix). Královnou Jilemnické 50 2019 se stala Tereza Hnátková z týmu Sporticus. Také ona nadělila svým soupeřkám několik minut. Nejblíže se jí přiblížila druhá Anna Marie Hejná (Silvini Madschus Race) a bronzová Lucie Vavrušková (Jablonecké paseky). Trasa nabídla počasí kolem nuly, teplotu sněhu -3 stupně, jelo se proti větru a několikrát začalo hustě sněžit, tratě naštěstí zůstaly tuhé, ale našla se místa, kde se hůlky trochu bořily. Vítr se místy rozfučel v silných poryvech a závodníkům létaly do obličeje obrovské chuchvalce vloček. A tak bez ohledu na čas a umístění, každý, kdo dokázal dojet do cíle, slavil vlastní vítězství. Závod se přes krušné podmínky líbil, nikdo si nestěžoval, naopak bylo slyšet chválu na úpravu trasy a dobře čitelné značení, které bylo pro závodníky v mlze veledůležité.

Absolutní vítěz závodu, Martin Sajdl, rodák z Příbrami, bytem v Praze, ale nejraději pobývající na Šumavě, nám v cíli řekl: „Byl to závod pro lehkou brdskou nohu 🙂 Při výjezdu do horních partií v prvním kole jsem s překvapením zjistil, že vlastně vůbec není vidět, kam jedu. A když jsem se ohlížel, abych si ujasnil, jak daleko jsou soupeři, neviděl jsem nic, natož lyžaře. Měl jsem namazáno pětapadesátku a byla to dobrá volba. Závod byl opět, stejně jako všechny akce Stopy pro život, skvěle zorganizovaný, za počasí nikdo nemůže a pořadatelé udělali na trase i v zázemí maximum. Nakonec druhé kolo bylo vlastně lepší než první, protože se to v prvním ujelo. Těšil jsem se na scenérie, ale budu si muset počkat na příští rok :). Už teď se s naším týmem Žižkovských tygrů a tygřic těšíme do Krušných hor na Karlův běh a nejvíc se těšíme na tradiční vyvrcholení sezóny na Krkonošské 70!“

2019-01-28T12:15:54+00:00