ČT Šumavský skimaraton 2020 – jako Jekyll & Hyde!

ČT Šumavský skimaraton 2020 – jako Jekyll & Hyde

Sobota slunce a azuro. Neděle vytrvalý déšť a silný nárazový vítr. Takto rozdílný byl co do počasí ČT Šumavský skimaraton, jubilejní 35. ročník populárního běžkařského závodu. I přes nepříznivé povětrnostní podmínky se povedl na jedničku!

Několik dní před konáním oblíbeného ‚Šumaváka‘ neslibovala předpověď počasí pro Kvildu žádné extra podmínky pro lyžování, a hlavně neděle měla být obzvláště „pěkně vypečená“. Se sněhem je to letos bídné skoro všude. Televizní rosničky se bohužel nezmýlily a ani o jeden stupínek na svém žebříčku teplota více nepovylezla. Předpověď vyšla do puntíku. Je proto s velkým obdivem, že na Kvildu přijelo na 1000 závodníků, aby se hlavně v neděli poprali s přírodním živlem!

„Já musím především před všemi účastníky závodu, kteří přijeli k nám na Kvildu na Šumaváka, hluboce smeknout!“  To byla první slova ředitele závodu Karla Hudečka ze Ski klubu Vimperk po skončení nedělního vyhlašování vítězů. „Dále chci poděkovat všem, kteří se na pořádání našeho závodu podíleli. Za úspěšným uspořádáním závodu jsou stovky hodin práce několika desítek lidí tady od nás z klubu, obce Kvilda i od Stopy pro život. Bez velkého úsilí všech by se závod asi nekonal. My už jsme tady na nepříznivé podmínky tak nějak za ty roky zvyklí. Snad žádný ročník nám počasím nevyšel tak, aby po oba dny bylo hezky, mrzlo a s dostatkem sněhu. Letošní jubilejní pětatřicátý Šumavák byl z tohoto pohledu obzvláště vypečený! 🙂 Ale nedá se svítit, tak to je. My nebrečíme, když není pořád jen sluníčko. Zvládli jsme to, lidi dojeli v pořádku do cíle. To je hlavní, jsme spokojeni,“ řekl k podmínkám na trati Karel Hudeček.

ČT Šumavský skimaraton je dvoudenní víkendová akce, kdy sobota patří volnému stylu bruslením a dětským závodům, v neděli si pro změnu přijdou na své milovníci klasiky na běžkách.

V sobotním hlavním závodě na zkrácené trase 24 km startující na Modravě a s cílem na louce u lesa nad Kvildou zvítězil v absolutním pořadí Jakub Gräf (Dukla Librec) a mezi ženami Pavla Fričková (ČVUT FEL Praha). Kuba nám po strhujícím souboji s Mírou Ryplem (Silvini Madshus Team) v cíli řekl: „Skvělý závod, moc jsem si ho užil! Nádherné počasí, parádně upravená trať…, takže skvělé! J Po startu jsme asi hned po kilometru ujeli ve čtyřech všem ostatním. Postupem jsme jeli ve třech. V tom malém kolečku, co se kroužilo pod Černou horou, jsme už byli jen ve dvou spolu s Mírou. Do dlouhého stupání na Černou horu jsme dali všechno, ale nikomu se nepodařilo odjet. Míra tam hodně tahal, já čekal, kdy mi odjede a ono nic. Tak jsme se nahoře dohodli, že si to rozdáme ´kdo z koho´ až v cíli. Míra si do cíle hodně věřil a asi mě podcenil… J A já byl nakonec ten šťastnější.“ Druhý v cíli Miroslav Rypl nebyl z druhého místa ale příliš zklamán: „Já tady bydlím, znám tady každý kousek trati, jsem rád, že jsem jel. S porážkou od Kuby jsem se už smířil, ale horší by to bylo někde na mistrovství republiky… 🙂 . Já jsem čekal, že cílová rovinka bude trochu delší. Nebyla. Ale je dobře, že vyhrál Kuba.“ 

V sobotu odpoledne se rozjasněná obloha zatáhla a zvednul se silnější vítr. To nevěstilo na neděli nic dobrého. V noci ze soboty na neděli začalo silně pršet. Déšť krátce před startem klasiky na 24 km ustal. Závodníci tak mohli odhodit pláštěnky a jít do závodu s trochu veselejší náladou. Krátce po půl desáté, kdy se startovalo, se ale znovu rozpršelo. Z nebe padaly provazy vody, ze sněhového podkladu se stávala břečka. Navíc silný nárazový vítr stěžoval situaci na trati. Dojet do cíle bylo pro závodníky velkou výzvou. Dvojice závodníků na čele závodu Tomáš Veber (Kasper Swix Team) a Michal Francke (Žižkovský tygři) příliš neřešila, co se kolem nich děje. Vidina vítězství v prestižním závodě byla silnější. V cílovém finiši měl více sil trutnovský Veber a s menším náskokem pražského soka porazil. „Já jsem si dnešní závod fakt užil, opravdu. Čekal jsem to dokonce podle předpovědi horší. Jednu chvíli se mi zdálo, že se skrze mraky proklubalo slunce. Déšť ke konci jsem ani nevnímal,“ soukal ze sebe krátce po dojezdu hodně zadýchaný Tomáš. „O začátku odjel Michal Francke. Já jsem si ho zanedlouho dojel. Pak se k nám ještě po třech kilometrech připojil Martin Sajdl (Žižkovský tygři). Do devátého kilometru jsme jeli ve třech. Tam se Martinovi podařilo ulomit košík u hole a my jeli pak už jen ve dvou. Do Černé hory jsem kousek Michalovi poodjel. V následném sjezdu jsem ale jako první prorážel stopu a Michal mě dojel. No a tady závěrečný cílový finiš už byl jen o tom, komu zůstalo více sil.“

Na stejné, čtyřiadvaceti kilometrové distanci mezi ženami zvítězila mladičká závodnice týmu Silvini Madshus Anna-Marie Hejná.

Závěrečné hodnocení necháme opět na řediteli závodu Karlu Hudečkovi: „Sobota byla parádní, neděle už víceméně boj. Jsem přesto rád, že jsme to zvládli a i v neděli se díky bohu odjel, myslím si, regulérní závod. Ptal jsem se lidí, jaké to bylo na trati, a nikdo si nestěžoval, že by si zničil lyže a tak. Ještě jednou díky všem, jak závodníkům, tak klukům na trati, kteří tam při nahazování sněhu nechali ruce. Díky a příští rok se s vámi všemi, snad v lepších podmínkách, těším na viděnou“.

Seriál závodů Stopa pro život si dává po šumavském závodu na čtrnáct dní pauzu do 7. března, kdy finálovým podnikem bude nejstarší, nejdelší a nejtěžší závod u nás – Krkonošská 70 ve Špindlerově Mlýně.

Těšíme se na viděnou!  

2020-02-26T11:50:46+00:00